BŮH ODPUSTÍ??
Bůh odpustí?
„Není možné říkat mým dětem, že všichni budou spaseni. To není pravda. Neboť jen ti, kteří u Mě hledají odpuštění a oddají se Mně a mému učení, budou spaseni.“ (16.11.2010)
„Mé spravedlnosti byste se měli obávat, neboť ať nikdo nevěří, že by se mohl pohroužit do propasti klamu bez výčitek svědomí ve své duši a netrpět následky.“ (16.4.2013)
Stále častěji je slyšet z nejrůznějších míst: „Bůh odpustí všechno. Je třeba jen prosit.“ Tato teze se asi stane pro budoucnost otázkou, která se bude vracet a občas znepokojovat některé duše.
Zkoušet, klást pasti, tropit si z někoho blázna. Nemá to konce co svět světem je. Proč? Protože je někdo, kdo již od chvíle navádění Adama a Evy v Ráji, má pocit, že to je jeho nejosvědčenější zbraní.
Krajně neškodný! „Kousni si a hotovo.“ „Popros o odpuštění a hotovo.“ Budeš jako Bůh - to ti jenom prospěje.
Ne lam si hlavu, kolik ran a jak hluboké rány jsi zasadil druhému. Stačí vyhrknout „promiň“ a vše se dostalo na pravou míru.
Stojí za zamyšlení biblický výjev, kdy satan nabízel Ježíši, aby skočil z výšky. Prý andělé ho budou chránit aby neutrpěl úraz. Neřekl: „Boha nepokoušej“.
Nebo když Ježíšovi strčili do ruky platidlo denár s vyraženým obrazem císaře, aby mohli klást podlou otázku, zda tato mince patří Bohu či císaři. Již předem měli vykonstruovanou řeč, jak budou na něho útočit v případě obou odpovědí. Nepočítali s další možnou odpovědí, netušili, že lze odpovědět i jinak. Ježíši nechtěli dát jinou možnost volby. Ježíš viděl jejich zlý úmysl, proto jim ukázal třetí možnost. „Co patří císaři, dejte císaři. Co patří Bohu, dejte Bohu.
Vzpomněl jsem si, jak vtipkovali komunisté za totality, jak si utahovali z křesťanů, když slyšeli, jak se modlí modlitbu Otčenáše: „Jen si klidně vezměte království, ale moc nad ním chceme mít my.“ Velice záviděli Bohu jeho nekonečnou moc a toužili mu ji uzmout bez kapky studu, že jsou bláhoví. Kdo jiný může v člověku plodit takovou myšlenku, než satan.
Co by si mysleli lidé po světě o Bohu, kdyby měli přijat to, že všechno odpouští, a co kdyby měli přijat myšlenku, že neodpouští všechno. Bylo by chybou, kdybychom neměli jinou možnost odpovědi, než ano či ne. A hle, nový papež ve svých prvních slovech na Náměstí svatého Petra v Římě, mimořádně obrovskému zástupu lidí, kteří se tam shlukli, aby ho s důvěrou poslechli, téměř tak suše sdělil tuto tezi víry. „Popros o odpuštění a Bůh ti odpustí.“ Hotovo. Hlouběji to nekomentoval a davy lidí byli téměř bez sebe tak mu tleskali.
Omlouvám se, že z mnoha hlasů jsem si vybral hlas nového papeže. V této chvíli ho mám nejvíc po ruce. Zde je kousek jako citace z prvních dnů jeho papežství. Stahoval jsem to z internetu.
„Udělal jsem hrozné věci!“ - Dobře. Tak jdi za Ježíšem. Jemu se bude líbit, když mu o těchto věcech budeš vyprávět!“ On zapomíná. On má zvláštní schopnost zapomínat. Zapomene, políbí tě, obejme a řekne ti jen: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš. Jenom tuto radu ti dá. Po měsíci jsme v téže situaci... Vraťme se k Pánu. Pán se nikdy neunaví v odpuštění. Nikdy! My však umdléváme, máme-li jej prosit o odpuštění. Prosme o milost, abychom v prosbách o odpuštění neochabovali, protože On nikdy neochabuje v odpouštění. Prosme o tuto milost.“
Promiň Bože, že jsem pozabíjel svoje děti, zničil jsem životy jiných, jsem teplý a žiji manželství stejného pohlaví, kradl jsem, dělal jsem násilnosti, spoustu nevinných jsem likvidoval. Odpusť. K čemu bych sliboval, že zítra budu lepší, když vím a mám jasný plán, jak míním pokračovat v konání zla. Udělám vše pro to, abych toho dosáhl. Hotovo. Jsem čistý jako čerstvě napadlý sníh. Ani v pohádce nedokáží vymyslet tak pohádkový život.
Co se stalo? Byl představen jeden obraz o Bohu!
Boží obraz! Boží tvář! Velký problém světa! V kolika podobách, v kolika obměnách vidíme Boha? Každý po svém?
Má stejnou představu, vytváří si stejný obraz o Bohu, vidí stejně Boha vrah, znásilněný v těle, znásilněný na duši; ten, který má pocit studu, nestydatý, alkoholik, ten, který s alkoholikem musí žít, pronásledovaný, či ten který šikanuje, stíhá druhé, atd.?
Je nám dána možnost poznávat Boha, či jsme povinni ho poznat. Jsme schopni poznat Boha? Proč musíme vytvářet správný obraz o Bohu? Jak se nechává poznat Bůh? Kdo nám pomáhá poznávat Boha? Čí zájem je, abychom poznávali Boha a co s tím docílí? Je těžké poznat Boha či je velice jednoduché, jenže...?
Co přijímají lidé lehce a co jim dělá potíže?
Například: „Všechno se smí, jen hřešit ne!“ Nebo jen tolik, že: „Všechno se smí.“
To, že se smí všechno, jen hřešit ne, často opakovali svým svěřencům svatí. (Sv. František Salézský, Sv. Don Bosco)
To, že se smí všechno, zkouší zasadit do vědomí lidí sekty, které se dnes rozpínají kolem nás.
Vraťme se ale k otázce, jak zjevuje sebe Bůh? Katolická církev v souladu se svatou Biblí učí, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna, aby svědčil o něm a přinesl nám světlo Boží. Čili nabízí správné poznání o všem, co nutně potřebujeme ke svému životu. O nás, o našem světě, o kosmu, o veškerém stvoření, o přítomnosti zla a dobra v neviditelném prostoru či v nás, atd.. To vše zjevuje jen částečně, ale v takové míře, jaké potřebujeme a v jaké jsme schopni pochopit.
Bůh má i jiné způsoby, jak vést lidstvo k bohulibému životu? Známe například proroctví z dávných časů ale i ty, které jsou dávány dnes, dnešnímu světu.
Otázkou se stává, jak budou přijímána. Téměř denně čtu a slyším připomínky těch, kteří čtou tato poselství. „Bůh přece tak nemůže mluvit. Vždyť co je to za Boha, který téměř doprošuje? Jestli je Všemohoucí, tak ať dává cítit, že jsme jen poddaní.“
Jiní uvažují: „Bůh nemůže používat tak silná slova vůči nám. On je Otec a my jsme jeho milované děti.“
Bůh se ptá také, jak jsem to četl někde: „Co jsem neudělal pro vás z toho, co jsem měl udělat?“
Zde je málo místa k tomu, abychom se zabývali všemi otázkami. Zůstaňme u jedné. Opravdu nám odpustí Bůh tak jednoduše, jak to podal nový papež? Či tímto postojem by mohl papež nasměrovat lidstvo do velkého nebezpečí?
Jedno nebezpečí vzniká samo sebou, a to, že by se rozmohl hřích mezi lidmi, duše by se dostaly do pekla, protože by nesplnily podmínky pro odpuštění hříchů.
Kdyby se toto nebezpečné pojetí doznalo všeobecného přijetí, posloužilo by jako přestupní stanice do dalších pevností útočníka, jehož cílem je zničení lidského pokolení.
A/ Například po rozbití Kristovy církve přejít do takzvané „světové církve“ kde „bude jim řečeno, že se jedná o církev, která všechny sjednocuje, protože Bůh miluje všechny své děti. A jestli Bůh miluje všechny své děti, pak by je chtěl spojit do jednoty; že musí přijmout jeden druhého, nezávisle na jejich vyznání víry, jejich náboženství, jejich barvy kůže, jejich rasy, jejich zákonech.“ (7.4.2013)
„Není to zhroucení katolické církve, které bude brzy zřejmé, co rozdělí svět. Bude to jejich účast na tvorbě nové světové církve, jediného světového náboženství, které zavede pohanství a modlářství.“ (13.2.2013)
„Všechny vnější znaky mohou zpočátku, připadat stejné, ale právě to máte vidět. Postupně nebudete nadále rozpoznávat Mé svaté Písmo, jak vám budou podsouvána nová slova, formulace a nové způsoby podávání svátostí.“ (13.2.2013)
„Chtějí vytvořit sekulární, laické humanistické zdání – zdání, jež maskuje zlo, které budou důmyslně prosazovat.“ (13.2.2013)
B / Další přestup by mohl vypadat tak, že když už se sjednotili, bylo by třeba vytvářet jednotné nové, nově pojaté zákony, které by splnily očekávání všech. A co jiného by to mohlo být, než nerespektovat, vymazat pojem hříchu v zákonodárství. Jinými slovy, vzpoura světových rozměrů proti Bohu, která by byla chráněna člověkem vytvořeným zákonem.
C / Kdyby i to vyšlo, za další starost by kladli očistu světové církve od bludařů, od nežádoucích učení. V této fázi by označili za bludaře ty křesťany, kteří by zůstali věrní Kristově církvi, Kristově učení věrně praktikované skrze minulá století. To by ale mohlo vést k nejkrutějšímu pronásledování křesťanů v dějinách lidstva. Křesťané by totiž varovali svět před zhoubnými následky v případě následování tohoto učení a nabádali by své okolí k návratu k Bohu, k bohulibému životu, k dodržování zákonů daných Bohem, k životu dle Božích přikázání.
Lze něco takového dělat neohrabaně, nevědomky, bez připravenosti? V žádném případě. Na vysvětlenou jedno poselství: „Falešný prorok je dobře připravený...“ (13.2.2013)
Pak se ale musíme dívat na věci jinak. Jedná se o cílevědomě konstruovaný, falešný přednes. Jedná se o past satana, o předem promyšlenou, lišácky sestavenou řeč, která je předvojem toho, před čím již předem nás varuje Bůh ve svých poselstvích. Poukazuje na manýry budoucí (místy již fungující) světové církve, ve které se šikovně smíchají a zamlžují zásadní věci v oblasti víry, a tlačí dopředu toleranci či přijetí hříchu. V tomto případě například neodsuzuje se manželská nevěra, sexuální demence, zvrácenost, atd.
Tohle by ale mohlo posloužit jako doklad pro toleranci zvráceností a hříchů všeho druhu. A ne ledajak – nýbrž s údajným podpisem Boha. Překrucování zní takto: „Vždyť i Ježíš zahanbil ty, kteří odsuzovali nevěrnou ženu“. Židé se stali směšnými, a raději po jednom, potichu táhli pryč. Tak vypadá sláva pasti? Běda tomu, kdo prstem ukazuje na zvrhlost, zlotřilost, zločinnost.
Slušní, poctiví lidé nebudou smět brát na jazyk jméno Boží a zkoušet vysvětlovat jak se nepoctivost příčí Bohu!
Jak říká Bůh? Odsoudit se má hřích, čili se musí odvrátit od hříchu, protože může způsobit smrt duše a uráží Boha.
Nyní následují poselství, která jsou dávána dnešnímu světu od proroka dnešních dnů (M.D.Mercy) – v souvislosti s odpuštěním.
Pro velký rozsah textu jsem vytvořil PDF dokument. Kliknutím na následující podtrženou větu se otevře.
https://drive.google.com/open?id=1-chSgcLkTeKCEL-SZQGOKIjbqIzoa5sk
