LITERÁRNÍ ČINNOST MALÍŘE, ŠTĚPÁNA ALBERTA

ÚVOD A TEMATIKA S HLUBŠÍM OBSAHEM

Sochařství, malířství, restaurování uměleckých děl a památek, reklamní grafika – to všechno jsem musel dělat, abych jako výtvarník doputoval až k důchodovému věku, aniž bych musel hledat živobytí v některém průmyslovém odvětví kvůli obživě.

Život umělce není lehký, jestli se člověk nedá do služby pro nějakou politickou stranu nebo pro ten či onen režim. Chce-li umělec svým uměním bez hranic podporovat dobro lidstva, musí zůstat svobodný. Aby obstál, k tomu je třeba mít odvahu, vůli, pokoru, vést skromný život, smysl pro spravedlnost.

Tedy, když člověk maluje či ztvární hmotu, hodně u toho filozofuje, přemýšlí, snaží se vyjádřit svůj životní postoj jemu daným prostředky. Velice pestře umí promlouvat, bohatou škálou řeči disponují proměny forem, barev, pohybu, hudby.

Malou ukázku, zejména z mé výtvarné tvorby, můžete zhlédnout na stránce www.albertgallery.eu

Nyní mám pocit, že i psaným slovem musím sdělit svému okolí to, co považuji v životě za užitečné.

I lidé pralesa hledají sobě vysvětlení na nejpodstatnější a největší tajemství – například přírody či lidské společnosti. Jasně vidí, že existují záhady o člověku, které přesahují náš materiální život. Odkud pramení lidské pokolení? Co vede ke šťastnému životu? Jak mají žít ve svém společenství a co znamená smrt? K tomu se přidávají nevysvětlitelné sny, schopnost kdeco vycítit, osudovost, bezmocnost vůči děním v budoucnu – a mnoho, mnoho dalších věcí, které nutí člověka zacházet za hranice materiálního světa, za hranice těla (z krve a masa), a nabádají ho hledat odpovědi na nezodpovězené otázky v oblasti duchovní.

Lidstvo od nepaměti sní o pořádku ve světě. Touží po tom, aby neexistovali jedince, kteří šlapou po druhých, kteří zneužívají druhé, pohrdají slabými, či těmi, kteří nechtějí svou sílu otočit proti druhým. Přesto po celém světě se sílí lži – potkáváme, slýcháme stále vytříbeněji, a jemněji balené případy krutého, tichého násilí s „cukrovou polevou“.

Čím dál, víc se bojí člověk člověka. Stále roste počet nedůvěryhodných osob v čele vlád, vzdor tomu, že jsou tam nasazeni proto, aby oni byli strůjci lepšího života pro své národy, aby upřímně usilovali o společné dobro všech. Svět se náhle mění – za chvíli k nepoznání. Bohužel, k horšímu.

Vysvětlit někomu, co je dobré, jaká je správná cesta, to není těžké. Mnohem těžší je přesvědčit mnohé, aby uvěřili. Těžké je přivést všechny bloudící k poznání pravdy a obrovského přátelství Boha k nim. Anebo i když uvěří, umět pomáhat jim chodit po správné cestě, po cestě k Bohu. Při tom smutném pohledu na naši dobu, podle mého mínění, musíme vzájemně ukazovat pravdu o člověku, správnou cestu životem – musíme si vzájemně pomáhat tvořit ostrou hranici meze dobrem a zlem. Zčásti (opakuji, že) zčásti beru i podobný úkol na sebe ve svých písemnostech – ve svých sešitech. V tištěné podobě rozdávám svému okolí. Druhou variantu vidím ve vymoženostech internetu.

Na ukázku jsem vybral několik svých písemností. K jednotlivým knižním titulům přidám pár myšlenek, abych vyjádřil jejich obsah.

1/ Epocha - Na začátku tohoto sešitu jsem uvedl několik šokujících myšlenek. Další část poukazuje na to, jak vidí nebeští naši epochu. Neschází zde ani povídání o blízké a vzdálené budoucnosti.