DÍTĚ
DÍTĚ
Nadpis je dítě. A hle, hned zde v prvních řádcích, pro zahřátí, píšu o mateřství. Je to snad proto, že dětsví a mateřství mají mezi sebou nesmírně úzké souvislosti.
Chtěl jsem si pomoci autentickými myšlenkami našich žen na internetu. Možná, že jsem neměl štěstí, když jsem tam hledal něco takového, co můžete číst níže. Hemžilo se to tam problémy jako „mateřství mě nebaví“, „mateřské dávky“.
Matkám, v tomto místě figurujícím, schází, mimo hmotné zázemí, přátele, příbuzenstvo, pomoc vlastních rodičů, trpělivost, ochota se sklonit k „primitivnímu“ novorozeněti, protože jsou prý sami zvyklé mluvit například o hlubších filozofických otázkách, a z hodně důvodů považují mateřství za skličující stav. Rychle jsem z toho vycouval, protože mě to naplnilo velkým smutkem. Ovšem pro toho, kdo studuje tuto problematiku, nalezne tam vzácný zdroj informací, jak své nervózní či nemilující matky dokáží dráždit i nemluvňata. Vycucnou jim veškerou energii svou přirozenou reakcí. Pak k nim přijde cizí člověk, laskavý, milý a toho dítě nabije jiskřivou energií a ten člověk odchází posilněn. Dojmů jsem měl za tu chvíli hledání na internetu hodně.
Vzpomněl jsem si na jeden případ z minulosti. Manželka mého kamaráda pracovala na psychiatrii jako doktorka. Jednou mě napadlo se jí zeptat (bylo to asi na rozmezí 70-80 let) jestli nemá nejaké vtipy z toho svého blázince. Prý momentálně leží na všech postelích ústavu učitelky. Mají zničené nervy. Začalo to u nich tak, že rodiče je násilně dali na pedagogickou dráhu, přesto, že jim jasně sdělily, že nemají vztah k dětem. Vypočítavost politicky angažovaných rodičů v komunistické straně kalkulovala jinak. Jejich děti zvládly sice pedagogickou fakultu, ale vyhořely v praxi. Zatímco sami oddělaly nervy mnoha dětem, způsobily neštěstí mnoha rodinám, i ty děti dokázaly něco podobného na těch, od kterých cítily či dostaly spíš týrání.
Nechci psát kritická slova. Chovám velký obdiv a úctu k lidem, kteří mají odvahu a sílu sloužit dětem a rodinám. Dobře snáším pohled na krvácející rány, ovšem zdrcuje mě pohled na raněnou duši. Jsem sklíčen z toho, že ji neumím léčit mávnutím proutku.
To mnohé povídání, které zde v PDF dokumentech předkládám o dětech, je poselství matkám, rodičům. Rád bych, kdybych o těchto dokumentech mohl mluvit jako o pomoci rodinám do bouřných událostí, které nás v následujících letech mohou čekat.
Myslím si, že je v nich napsáno moc, proto ani jejich dlouhé obsahy nedávám mimo PDF. Nahustil jsem své sdělení do třech PDF dokumentů. Všechno, co se objevuje v nich, zdánlivě mimo dětské téma, je tam proto, že považuji je za důležité znát kvůli dětem a kvůli tomu, co se kolem nás ve světě děje s dopadem na ty nejmenší.
Cizí příspěvky sem stahuji proto, aby čtenář měl k nim jistější, lehčí přístup než klikáním na odkazy. Také pro zaručení kompaktnosti této práce, neboli chci zviditelnit u mnohých z nich jenom menší úseky.
Jednotlivé díly uvnitř dělím na části a dávám možnost skákat k nim pomocí záložek.
DÍTĚ 1. DÍL – DĚTI, DĚTSTVÍ
DÍTĚ 2. DÍL – DĚTI V OHROŽENÍ
DÍTĚ 3. DÍL – SVĚT NA STRANĚ ĎÁBLA ČI BOHA?
ČETL JSEM V DENÍKU MAGDALENY, V JEDNÉ ÚTLÉ KNÍŽCE MÉ KNIHOVNY:
• Narodilo se nám šest dětí. Náš život s nimi je veselý a rušný. Často čerpám sílu z toho, že je pozoruji, sleduji jejich nápady, veselí, pohodu.
• Dvacet let chodím po cestách mateřství. Moc mi pomohlo, když jsem dokázala řešit různé problémy s patřičným humorem.
• Existuje vnitřní cesta, kterou musíme projít sami.
• Má první mateřská léta se mě dotkla až do hlouby mého srdce a probraly mě. Měla jsem pocit, jako semeno zaseté do země, které se dostane do tmy, dojde proměnou, a nakonec z něho vypučí úplně nový život. Dosud neznámé otázky se objevily ve mne. Ocitla jsem se před mnoha otázkami. Dobře vydařené odpovědi ztratily svou platnost. Otevřely se přede mnou nové obzory radosti a vděčnosti.
• Mateřství nepotřebuje odborné znalosti ani zvláštní studia. Vždyť náleží k životu, je nepostradatelná část našeho lidství.
• Mateřství je úkol všedního dne. Všedního dne v tom smyslu, že se k tomu neoblékáme do svátečního. Nesnažíme se ukazovat svou lepší tvář, jak to obyčejně děláváme vůči spolupracovníkům v zaměstnání.
• Tak jak není nejlehčí žít moudře – dle záměrům Božím – stejně není lehký úkol být dobrou maminkou.
• Každý otec a každá matka dostává s dítětem obrovskou možnost k tomu, aby se stal lepším, plnohodnotnějším člověkem. Otcovství a mateřství je pro každého poselstvím.
• Jako křesťan, u Boha jsem hledala odpovědi. Často jsem se obracela ke svatému písmu.
• Nechala jsem oživit před sebou biblické děje a biblické postavy. Slova a podobenství Ježíše dostaly nový obsah.
• Všední dny, celý můj život, mnoho drobných událostí mluvilo o Bohu. Tento jednoduchý způsob života byl naplněn poselstvími. Nejčastěji jsem si toho ani nevšimla. Ovšem, stalo-li se, že jsem si některé uvědomila, dlouho mě to živilo a daly mi nový odraz. V těchto chvílích jsem cítila, jak se mě dotýká, jak mě chytlo za srdce mé mateřství. Rozhupalo mě, přimělo hledat novou cestu pomocí zážitků – ba i víc. Musela jsem Boha obdivovat, uznat ho za můj pevný bod a za svou nejsprávnější cestu. Kdo je dítě? Proč žijeme? K čemu je utrpení? Kde jsou hranice mojí svobody? Co si mám počít se strachem? Jak vypadá opravdová láska?
• Jednou se mě zeptala jedna matka: Co děláš, když se perou tvoje děti? Chtěla jsem říci něco moudrého a vysoukala jsem ze sebe jen tolik, že je posadím ke stolu a dám jim svačinku. Pousmála se.
• Mateřstvím se podstatně změní život ženy. Dostává se do úplně nové situace, musí žít jiným rozvrhem dne. Octne se před novými úkoly, do té doby neznámými činnostmi.
• I pocity, které se druží k mateřství, jsou různorodé, někdy protikladné. Nejintenzivnější pocit je pocit naplnění. Matka má pocit, že se k tomu připravovala, po tom toužila celý život. Tak není divu, když se těší, je vděčná, dojatá. Samozřejmě, je pyšná na své dítě. Ovšem vedle radosti prožívá i bolest, obavy, nemohoucnost, objeví lidské hranice, prožívá bolesti milovaného dítěte.
• Hledám základní postoj, ve kterém koření ostatní ctnosti. Tu lásku, o které píše svatý Augustýn: Miluj a dělej si co chceš! Starostlivost, odměňování, rozdávání trestů, všechny otázky výchovy pramení zde: jakou mám mateřskou lásku.
• Rytmus lidského života zpestřují zážitky. Zážitek může být jedno setkání, vyslovená věta, nějaká přírodní či umělecká krása, nebo taková významná událost, jako narození našeho dítěte.
• Zážitek, prožitá událost se zakoření v nás, nastěhuje se do našeho srdce a zůstane pro nás znamením, poselstvím.
• Často bývá, že utrpení je tím, co zraní srdce člověka, které zanechá zážitek, nastolí otázky, dává vykročit po cestě.
• Mateřství může být – pud, zvyk, rutina, úkol k naučení. Může být zatěžovací zkouška, naplnění, poslání. Ovem i znamení, poselství Boha či modlitba.
• Požehnaný stav většinu žen naplňuje štěstím. Sice častý jev je, že dítě přichází nezvaně, tehdy se stává přijetí nečekaného dítěte zvláštním bojem.
• Příchodem dítěte má matka pocit plnosti. Již nemusí hledat, smysl života má již před sebou.
• Matka až do hloubi své duše může prožít: dostala dar od Boha. Něco, co sama neuměla stvořit. Dar, který je osobní, jedinečný. Dostala dítě, druhého člověka. Skrze něho nový úkol, nové poslání, nový smysl.
• Člověk je věčný. Dívaje se pozemskýma očima, také zemře jako mnoho jiných živých rostlin a zvířat, ovšem jeho smrt není odpadnutí do ničeho. Na začátku této věčně trvající události, při početí, při narození, při výchově je přitomna spolupráce rodičů! „...Bůh umí i z těchto kamenů povstat syny...“ (Lk 3,8) Přesto nevolí tuto možnost. Raději přijímá pomoc rodičů. Člověka slabého, který má sklon k pádu, volá ke spolupráci k sobě. I takto ho vyzvedá z říše živočichů: ze své vlastní svobodné vůle se může stát společníkem Boha ve světě.
• Lidské plození je pokračování stvořitelské činnosti.
• Výchova je pomoc dítěti, aby našel Boha, aby naplnil Boží plán. Příležitost poskytnutá dítěti, díky které snadněji bude umět žít bohulibý život.
• Služba otce a matky je od Boha darovaná příležitost, aby byli prostředkovatelé a společníci Boha ve světě.
• Důvěra dítěte nemá hranic. I když ho potrestám, ode mne očekává uklidnění. Jestli jsem nervózni a netrpělivá, i tehdy se obrací na mne se svými starostmi. Jestli jsem se provinila vůči němu, i v tom případě počítá se mnou jako dříve. Z mé ruky dostává žehnání i trest, přitulí se ke mne a důvěřuje ve mne. Má mě za dobrou, za jistý základ svého života.
• Dítě hodnotí ve mne dobrotu. Ba, tak se ke mne má, že to cítí: má podstata je dobrota. Bylo by dobré si zasloužit tyto dětské pocity.
• Skrze dítě cítím, že mě někdo má rád, že ve mne vidí hodnotu, dobrotu, důvěřuje ve mne, je mi vděčný.
MAGDALENA TOHO NAPSALA MNOHEM VÍC. JEJÍ MYŠLENKY JSOU BALZÁM PRO DUŠI.
